2005

Končí další společný rok. Co se nám podařilo? Kubíček oslavil druhé narozeniny. Je to malý chytrý človíček dělající rodičům i příbuzným radost. V říjnu se naše rodina rozrostla od Nikolku. Rok byl tedy docela úspěšný. Snad takový bude i rok následující.

Přihlásila se konečně zima. Celý den se sypal sníh. Všude jsou bílé závěje.

Máme za sebou vánoční svátky. První jsme pobývali u moji mamky na Pacalůvce. Druhý u tchýně ve Stachovicích. Jak je tradicí po svátcích následovala dvojitá zabíjačka.

Ježíšek nám v noci přinesl vánoční stromeček. Letos poprvé umělý. Kubíček ho objevil při noční cestě z pokojíku do ložnice a byl hodně překvapený. Po celý den už netrpělivě vyhlížel Ježíška s dárečky. Večeře měla nestandardní průběh. Nikolka se po naservírování polévky probrala a nelíbilo se ji, že s námi není. Takže jsme se u stolu vystřídali. Nejprve Jitka večeřela s Kubíčkem, pak já. Po večeři odešli děti s mamkou do Kubova pokojíku vyhlížet Ježíška, zatímco já jsem co nejrychleji ukládal pod stromeček hromadu dárků. V okamžiku kdy venku prý proletělo světýlko, jsem zazvonil na zvoneček, který svolával všechny ke stromečku. Kubíček si rozbalování a hraní s novými hračkami užíval. Vůbec nechtěl jít spát.

Na konec roku jsem si šetřil dovolenou. Takže ji nyní začínám vybírat. Máme před sebou spousty nakupování. S Nikolkou se nakupovat zatím nedá, takže se střídáme v hlídání a nakupování.
Sestřenici Sáše se narodila dcera Veronika.

Další dvě jízdy Pendolínem. Zbytek roku už naštěstí do Prahy nemusím.

Obě události nastaly v pátek 9.12., kdy jsme pracovně cestovali na otočku z Ostravy do Děčína a zpět. Čekali jsme nějakou speciální nabídku pro poslední jízdu, ale dočkali jsme se pouze vytisknutého papíru o poslední jízdě a nápisu na lokomotivě. Velké zklamání z ČD. Jízdu Pendolínem jsme ochutnali na zpáteční cestě z Děčína do Prahy. První pocity jsou zatím smíšené. Pokud bude doba jízdy z Ostravy do Prahy podstatně kratší než doposud, pak má tento vlak alespoň jednu výhodu. Další výhody jsem zatím nepozoroval. Další cesta Pendolínem mě čeká zitra do Prahy a zpět.

Oba poslední víkendy jsme se účastnili oslav kulatých narozenin. Nejprve ve Stachovicích slavil 30. švagr Mirek a poslední sobotu pak i své 60. narozeniny moje maminka. Naše rodina byla zastoupena v plném složení, tzn. i s Nikolkou, která tak měla možnost poznat příbuzenstvo a naopak. Letošní oslavy zatím moc nevnímala, ale příští rok si jich užije určitě více.
Začalo adventní období. Vánoce se rychle blíží. Začínáme nakupovat první dárky. Včera jsem nakoupil, kromě jednoho, všechny dárky pro Kubíka a první i pro Niki.
V práci konečně trochu volněji, ale uvidím na jak dlouho. Zítra jedu na další pravidelnou pracovní cestu do Prahy. Jsou to jedny z posledních jízd Manažerem. Od poloviny prosince jej nahradí Pendolíno. Už jsem zvědav jaký bude v cestování rozdíl.

První měsíc od narození si na sebe vzájemně zvykáme. Nikolka na nás a my na ni. Z klidného novorozence v porodnici se vyklubal malý rychle rostoucí hladový křiklounek. Po první návštěvě doktorky už vážila 4 kg. Další kontrola ji čeká příští týden.
Když srovnám přichod Kubíčka a Nikolky, je patrný obrovský rozdíl. Nějaký křik už nás tak jen nerozháže a samozřejmě péči už máme jednou vyzkoušenou, takže víme jak k miminku přistupovat.
Rozdíl je i fyzický. Zatímco Kubíček už v týdnu pásl nádherně koníky. Nikolce to tak zatím nejde. Zato Nikolka už od porodnice otáčí hlavičkou. To Kubíček uměl později. Celkově nám Nikolka připadá baculatější.
Také Kubíček přijal sestřičku velmi pozitivně, i když ji jednou už chtěl vyměnit za sousedovic miminko. Syndrom staršího dítěte se zatím neprojevuje. Pouze v drobných náznacích. Celkově má Kubíček Nikolku moc rád.

Dnes v 21:50 se ve Vítkovické nemocnici narodila Nikolka Dubravcová. Měřila 50 cm a vážila 3500g.

Po měsíci se mi podařilo najít čas na aktualizaci stránek. V práci se nekonala okurková sezóna. Zato se intentivně pracovalo a stále pracuje na projektech. Dokonce tento víkend (10. a 11.9.) trávím pohotovost v práci. Také služební cesty do Prahy se stávají bohužel docela pravidelnými. Zatím tam jezdívám každý týden. Cestování Manažerem je sice úplně jiné než před dávnými dobami, kdy sedadla byla nepohodlná a cesta trvala skoro 2x tolik. Přesto trávit za den 7,5 hodiny ve vlaku není zrovna nejpříjemnější.
Doma naštěstí všechno v pořádku. Kubíček roste, hraje si a učí se. Rád si hraje dinosaury. Má doma 6 figurek a pár obrázkových knížek v nichž si listuje. Dokáže rozeznat Apatosaura, Stegosaura a Triceratopse.
Když se vrátím z práce, začínáme si hrát se vším co ho napadne. S autíčky, se zvířítky, s obrázkovými kartami (asi si nechám patentovat nová pravidla pro hru s kartami na černého Petra), se skládačkami, s knížkami, s deskovými hrami, s dětskou autodráhou, nebo se prostě honíme po bytě.
Občas se podíváme na pohádku na DVD nebo v TV. Nebo sledujeme přírodovědný kanál Animal Planet. Kuba zdělil vztah ke zvířatům a na kartách z kvarteta i knížkách pozná mnoho zvířátek.
Je zábavné sledovat a poslouchat jak si hrává se zvířátky. Spává na velké posteli ve svém pokojíku s dospěláckou peřinou s novým krtečkovým povlečením.
S Jitkou se pomalu připravujeme na přicházející říjen, kdy budeme vyhlížet na obzoru dalšího čápa. Vrány k nám nějak nechtějí létat.

Víkend 6. - 7. jsme pobývali ve Stachovicích. Babička s dědou si užili vnoučat (Kubíčka a Danielky). Se švagrovou Martinou jsme vymalovali nažluto jeden pokoj na "13". V neděli jsme grilovali párky. Ale hlavně jsme si odpočinuli od městského shonu. Škoda, že se moc nevydařilo počasí. Každý den nám pršelo.

První prázdninový měsíc jsme se užívali oslav. Jitka slavila svoje narozeniny a Kubíček jmeniny. Přijeli příbuzní z Prahy a tak se ve Stachovicích opět sešly všechny tři děti. Počasí je rozmarné. Jsou dny, kdy se schováváme před deštěm a jsou dny, kdy se potíme v tropických teplotách, které vyšplhaly nad 35 stupňů. Kubíček cestuje mezi babičkami na prázdniny. Já jsem začal služebně cestovat do Prahy. V červenci poprvé. V srpnu už mám naplánovány cesty dvě. Do křemíkového nebe odešla nedávno žehlička. Pračka musela na drahou opravu. Který spotřebič asi bude další? Po Jitce se s holičkou setkal i Kubiček a zůstal mu pak letní sestřih.

Jitka si nabarvila vlasy na hnědo. Už dlouho chtěla vyzkoušet změnu. Myslím, že moje ani Kubíkova reakce ji moc nepotěšily.

Do Ostravy zavítala poslední etapou Fiva World Rally 2005. Či-li závod veteránů. Před hotelem Imperial měli prezentaci pro veřejnost. To jsme si s Kubíčkem nemohli nechat ujít. Fotky jsou zde

Kubíček poprvé spal sám na své velké posteli ve svém pokojíku. Vedle postele jsme naskládali polštáře a pěnové puzzle, kdyby se převaloval natolik, že by přepadl přes okraj. Ale Kubíček noc zvládnul bez problému. Postýlku doufáme už přenechá miminku.

Po roce jsme opět vyrazili na Slezskoostravský hrad na slavnosti slunovratu. Letos jsme tam zaznamenali méně stánků. Stihli jsme vystoupení skupily Celtic cross s taneční skupinou Galtish. Počasí nádherně vyšlo. Celý den svítilo a hřálo sluníčko. Fotky jsou zde.
Na zpáteční cestě jsme se posadili na Kuřím rynku, kde byly připraveny lezecké stěny. Ta normální zelá prázdnotou. Ta dětská byla obsypána dětmi. Fotky jsou zde.

V pondělí skončila další historie. S Jitkou jsme viděli 3. díl Hvězdných válek. Poslední díl mé oblíbené sci-fi ságy, jejichž první díly jsem viděl snad před dvaceti léty. Technicky jsou první tři díly opravdu na jiné úrovni než starší díly (4 až 7), ale mám pocit, že příběh dřivějších dílů byl silnější.

Moje babička oslavila svoje 85. narozeniny. Přejeme ji mnoho zdraví a ještě dlouhá léta. Přijeli jsme ji popřát s Kubíkem.

V sobotu jsme vyrazili do Poruby, kde za kolejemi VŠB začínal letošní pohádkový les. Pěkné počasí přilákalo mimo nás i spoustu další dětí, na které pořadatelé vymysleli několik pohádkových stanovišť, kde plnili lehké úkoly, dostávaly razítka na průvodní list a různé pamlsky. Postupně nás čekali vodníci, čerti, Křemílek s Vochomůrkou, motýl Emanuel a maková panenka, pejsek s kočičkou, červená Karkulka a perníková chaloupka. Kubíček se pohádkových bytostí hrozně bál. Obzvláště vodníků a čertů. Obrázky jsou zde.

Tak jsme konečně dovezli novou postel. Překvapivě nebyla tak těžká jako ta původní, ačkoliv je vyrobena ze smrkového dřeva. Po hodince montáže s podezřeným přebytkem šroubků stojí na svém místě v nové ložnici. Matrace je tvrdší a teplejší než ta původní, takže si zatím zvykáme. Vzhledem k lehčí kontrukci taky nemám ještě jistotu, že se náhodou v noci nezřítím na zem. Ale snad s určitou zátěží při projektování a výrobě počítali. První si novou postel osvojil Kubíček, který provedl vstupní zátěžové testy. Nyní už zbývá dokončit jeho dětský pokojík, kde už začal spávat sám.

Teplé počasí nás vyhnalo z Ostravy do Stachovic. Návštěvu ohlásily tetičky od Plumlova a švagr z Prahy. Teploměr překračoval přes den 30 stupňů a my jsme si užívali volna na zahradě ve stínu místo trápení se na rozpáleném ostravském sídlišti. A konečně i děti se mohly dosytosti vyřádit. Hlavně v bazénku, odkud je nebylo snadné dostal alespoň na deku aby se trochu prohřály. K večer se rozpalovalo ohniště a připravovaly vynikající grilované pochoutky.

Moje sestřenice Sáša pozvala Kubíka na kůzlátka. Kuba je živé ještě neviděl. Zatím je znal pouze z pohádky o Třech kůzlátkách a vlkovi. V sobotu (21.5.) s nimi pobíhal po stráni. Běhal za nimi a snažil se je krmit.
Celý den pražilo na nás sluníčko, takže jsme se opálili až do červena. Večer jsme pak opálení pořádně cítili.
V neděli (22.5) jsme s Kubou vytáhli ven kolo a vyzkoušeli první jízdu. Zatím Kubíček neumí šlapat, resp. při druhém sešlápnutí brzdí. Ale postupně se to určitě naučíme. Odpoledne jsme i s Jitkou vyšli na obvyklou procházku ke splavu. Cestou dostal Kubíček ananasovou zmrzlinu.

Takhle je nyní využíván volný pokoj.

Krásný jarní víkend jsme pobývali u babičky a dědy ve Stachovicích. Kubíček si s Danielkou vyhrál na zahradě. Na písku, na houpačce, při hře na honěnou a při kopání, resp. házení míčem. V sobotu vařili myslivci srnčí guláš, který Kubovi moc chutnal.
Doma to vypadá pořád jako při stěhování. Čekáme stále na novou postel. Do pokoje jsme zatím nastěhovali komodu a počítačový stůl, kde se nám podařilo zvednout jednu poličku, abychom mohli počítač lépe zasunout. Na první spuštění počítač zatím čeká. Zbytek pokoje zabral se svými hračkami Kubíček. Myslím, že by se mu takový jeden hrací pokoj líbil.
V pátek se nám podařila aktualizace vysavače. Ten starý byl odvezen do Stachovic, na nově koupený očekává na otestování.

V neděli 8.5 oslavila své 4. narozeniny neteřinka Danielka. Od čtvrtka jsem vyráběl z keramické hmoty ježka, kterého jsem nabarvil a zapíchal do něj krátké pastelky. Byl to takový doplněk k dalším dárkům.
Kubíček se těšil už od rána. U Ministrů jsme ho skoro pak neviděli po celou dobu návštěvy. Hrál si s Danielkou v pokojíku.
První tři dny nového týdne jsem si poprvné letos vybral dovolenou. Babička si odvezla Kubíka na pár dní k sobě na Pacalůvku. Ani se mu nebude asi chtít vracet domů. Usuzuji podle toho, že nechce s námi moc telefonovat. V pondělí jsme odstartovali akci kulový blesk, která ještě pár týdnů potrvá. Hodláme zaměnit ložnici a pokoj. Z bývalé ložnice vznikne dětský pokojík pro děti a z bývalé pracovny nová ložnice. V pondělí jsme vystěhovali původní pracovnu. V úterý jsem ji vymaloval (broskovový odstín). Nyní budeme s dalšími kroky čekat až nám přivezou nové postele. Pro Kubíkův dětský pokojík chastám složitější malování.
Ve středu jsem prošel zdárně kontrolou v nemocnici (viz. únorový ledvinový kámen).

Během víkendu se nám sešlo několik akcí najednou. V sobotu 30.4. jsme se rozhodli pro rekonstrukci tankové bitvy o Ostravu na mošnovském letišti. Bohužel to byla nejhorší akce, které jsme se za ta léta zúčastnili. Jediným pozitivem tak zůstalo nádherné letní počasí. Noční můra akce začala už na nástupním místě autobusů, které odvážely zájemce v desetiminutových intervalech na letiště. Ani desetiřadý dav čekajících nás bohužel neodradil. Dostali jsme se až do třetího autobusu, který stejně jako předcházející odjížděl nacpát lidmi k prasknutí. Po opuštění hranic Ostravy se jízda díky neuvěřitelné zácpě zpomalila na krokovou rychlost. Takhle jsem těch pár kilometrů z Ostravy do Mošnova trpěli skoro hodinu a půl. V Mošnově zcela určitě vznikla lokální magnetická anomálie způsobena množstvím zaparkovaných aut. Když se 50 tisíc lidí rozhodne strávit čas na stejném místě a ve stejnou dobu, je to znát. Po vysvobozujícím vystoupení z autobusu jsme se připojili k několika kilometrovému lidskému hadu vlnícímu se další kilometry na letištní plochu. Kdyby na začátku rozdávali české vlaječky, připadal bych si jako v prvomájovém původu. Blízkost letiště signalizoval zvýšený počet stánků s nafukovacími balónky, lacinými hračkami a tureckým medem. Na letištní ploše nebyla žádná známka po jakékoliv vystavované bojové technice. Jenom spousta rodičů s dětmi a samozřejmě další stánky. Bojiště pořadatelé důkladně obehnali dvou a půl metrovým plotem, kde čakalo další desetiřadí zvědavců. Jediný, kdo něco mohl vidět, byl Kubíček na mých ramenou. Ale toho pohled na prazdnou travnatou plochu a v dáli pokuřující vojáky půl hodiny po plánovaném začátku zahájení produkce, opravdu neuchvátil. Domů jsme se vraceli notně zklamáni. Naštěstí autobusy začaly odvážet další nešťastníky už o hodinu dříve než měly podle harmonogramu. Prostě takovou akci nikdy více. To, co se tam skutečně dělo, jsme viděli až večer ve zprávách.
Na rozdíl od soboty se neděle vydařila úplně. Ráno přijeli děda a babičkou. Oblékli jsme Kubu a vyrazili do ostravské ZOO na slony, kteří jsou letos největší novinkou. Oproto loňsku, kdy Kuba nadšeně jásal u každého zvířatka, ho letos nadchly četné zelené skluzavky. Zvířata se dostala až na druhé místo. Protože jsme vyjeli už ráno, mohli jsme vidět spoustu krmících se a aktivních zvířat. Výlet se velmi vydařil. Viz. fotografie zde.
Odpoledne jsme s Kubou políbili mamku pod kvetoucím stromem, aby nám zase další rok vydržela a pak už nás čekala odpolední návštěva.

Jitka jela ukázat Kubíčka na své bývalé pracoviště. Do školy (gymnázium). Kubíček se moc styděl a schovával se u maminky. Nechtěl ani vstoupit do budovy a raději by prý počkal venku.

O víkendu jsme odpočívali ve Stachovicích. Obloha nádherně azurová. Sluníčko jarně hřálo. Oba dny jsme vyrazili na krátké procházky. V sobotu ke stachovickému rybníku "Bahňák", kde se měly pářit, podle dědových slov, ohromná množství žab. Ale asi už bylo po sezóně, nebo žáby odpočívaly ve skrytu po dlouhé noci. Neviděli jsme žádnou. V něděli jsme pak zajeli do nedalekého Fulneka. Od náměstí jsme vyšlápli cestou k zámku, kde se nám pak naskytla nádherné vyhlídka na údolí, v němž se rozkládá město Fulnek.Viz. fotografie zde

Včera odjel na pár dní k mojí mámě. Jitka musí na lékařské kontroly a taky se nám doufám podaří vybrat novou postel do ložnice, abychom taky mohli Kubovi zařídit jeho pokojík a přesunout mu tam jeho hračkářství.

V sobotu jsme si příjemně užili odpoledne. Vyrazili na procházku do centra. Vyjeli jsme na vrchol radniční věže, odkud je nádherný výhled na centrum Ostravy a okolí. Pak jsme se procházeli parkem J.A. Komenského, kde v asi polovině je otevřen dětský koutek s pískovištěm, prolézačkami a skluzavkami. Nebyli jsme jediní, kdo měl stejný nápad. Dětské hřiště připomínalo mraveniště plné pobíhajících a hrajících si děti různého věku. Po dvou hodinách nás ale bohužel vyhnalo počasí, které se rapidně zhoršovalo. Bouřka nás naštěstí zastihla až v tramvaji na zpáteční cestě.

Koupili jsme Kubíčkovi jeho první cyklistickou přilbu. Venku už je docela hezky a když ještě utáhneme řídítka na jeho novém kole, můžeme vyrazit ven se učit jezdit. Zatím si na ní Kuba zvyká.

Postupem času se nám doma začínají hromadit elektronické hračky, které jsme nahradili dokonalejšími hračkami. Pro ty starší se možná u někoho najde uplatnění. Proto jsem vytvořil novou stránku Bazar, kde budeme zveřejňovat bazarové věci, které je možno v případě zájmu odkoupit.

Tak včerejší preventivní prohlídka dopadla neslavně. Jeden kaz = vrtání a plomba, jeden zánět = vložka a do 14-ti dní opakovaná návštěva. Od té doby ten zoubek pobolívá.
Oslavili jsme narozeniny švagrové Martiny. Kubíček s Danielkou zmizeli v jejím pokojíku a po těch pár hodin jsme o nich téměř nic nevěděli.
Kubíčkova rýma pomalu ustupuje díky intenzivní léčbě (smrkání, kapičky do nosu).

Kubíčka trápí silná rýma. Přes den pořád smrká a v noci špatně spá. Dneska ráno po dlouhé době chtěl spát s námi ve velké posteli.
Dopolende čekají Jitka s Kubou návštěvu. Přijde Jitčina kolegyně s malým Vítkem. Kubíček mu pravděpodobně předá rýmu. Odpoledne pak všichni tři zamíříme do Poruby oslavit narozeniny Kubíčkovy tety Martiny. Aby toho dneska nebylo moc, čeká mě preventivní zubní prohlídka. A doufám, že bude bez problémů.

Deštivý víkend jsme prožili ve Stachovicích. Z Prahy přicestovali příbuzní s malou neteřinkou. V pátek jsme ještě stačili na zahradě opéct klobásy. Zbývající dny již pršelo. V sobotu se hromadně předávaly dárky. Neteřinka Kateřinka a švagrová Matrina oslavují 12. dubna svoje narozeniny.

Dneska maminka zatáhla Kubíčka k holičce. Ta mu ostříhala vlásky na centimetrovou velikost.

Počasí se nám natolik zlepšilo, že celý víkend v Ostravě bylo nádherně slunečno. V sobotu i v neděli jsme s Kubíkem vyšli na malou vycházku k Odře. Původně jsme chtěli sbírat léčivé rostlinky (podběl a prvosenku), ale zdá být ještě moc brzo. Domů jsme přinesli stěží hrst podbělových květů. Kubíčka sbírání moc bavilo.

Během mé programátorské kariéry vytvářím různé užitečné skripty. Při programování je internet velmi užitečným informačním kanálem. Proto se pokusím zde publikovat i vlastní výtvory pro případné zájemce. Na úvod první čtyři perl skripty.

Včera jsem měl nákupní den. Musel jsem si pořídit nové boty do práce a na běžné nošení. Po pečlivém hledání na internetu a pročtení pár diskusí s radami, jsem našel v Ostravě prodejnu, kde se prodávají boty Asolo. Koupil jsem tam trekingové boty. U těch starých se mi po třech letech prošoupala podrážka a na jedné botě se na patě uvolnila. Tímto se z nich staly pracovní boty.
Kubíček si užívá volna u babičky. Dneska by se měli jet podívat na koníčky do jezdeckého klubu u Havířova. Když mu voláme, tak většinou stihne do do telefonu říci "Ahoj, mám se dobře" a utíká si hrát s puzzle knížkou a figurkami. Díky slunečnému počasí se vyřádí i na zahradě.
Jitka plánovaného volna využila k lékařské prohlídce a dneska k cestě na katastrální úřad.

Na velikonoce jsme se chystali celý měsíc. Kubíček se učil Hody, hody doprovody ... s vidinou malovaných vajíček. Dostal novou pomlázku a v neděli jsme začali velikonoce u stachovické babičky. Které pak v ponděli jsme dokončili u havířovské babičky. Kuba u ní zůstal dva dny na jarních prázdninách (od rodičů).
Blíží se aprílový den. Máme pracovní poradu. Takže čekám kolik žertíků na nás chystají.
S příchodem jara se připravujeme se na vycházky do přírody. Kubík dostal nové botičky. Táta s mámou si je musí koupit sami.

Kubíček s pomlázkou poctivě nacvičuje Hody, hody, doprovody ... Motivace vajíčky je silná. Rozeslali jsme 15 velikonočních pohledů.
Počasí se změnilo konečně na jarní. Proto jsme včera Kubovi koupili nové botičky (tenisky a boty), aby měl v čem venku chodit.
Bude to již čtrnáct dní, co začal Kubíček chodit bez plínky. S drobnými kolizemi to naštěstí zvládá.
Jeho oblíbená činnost posledních dní: skládání dětských puzzle.

V sobotu mu přijeli poblahopřát babičky , dědečkové a Danielka. Kubíček se na dárečky těšil už od pátku a celou oslavu si náramně užíval. S Danielkou byli neustále v pohybu. Velikou radost mu dělalo sfoukávání svíček na dortu, které musela maminka několikrát zapálit. Pak se do dortu zabořil.

Ale venku to tak vůbec nevypadá. Mráz je každé ráno s námi. Díky neustálému sněžení je Ostrava celá bílá. Kubíček si užívá sáňkování. V sobotu 27. února se zúčastnil také prvního plesu. Ve Stachovicích pořádali dětský maškarní bál. Havířovská babička upravila Kubíčkovi masku vodníka. Kubíček byl pravděpodobně nejmenší a nejmladší ze všech masek. Vyhrál perníkovou medaili a velkou čokoládu.

Zimní počasí zahalilo i Ostravu do bílého pláště. Ven chodíme na krátké procházka spojené se sáňkováním a koulováním. Včera jsme se s Kubou vydali ke splavu na Odře, který máme tak 15 minut chůze z domu. Kubíčkovi se u vody moc líbilo.

Toho jsme okamžitě využili a s Kubíčkem jsme otestovali nové sáňky. Kuba seděl a pevně se držel. Do kopečka pomáhal nadzvedáním, aby sáňky jely rychleji.

Konec toho loňského byl náročný osobně i pracovně.
Kubíček mám roste (někdy i přes hlavu). Používá již celé věty a celkově. Obývací pokoj se změnil v jeden veliký dětský hrací koutek. A navíc Ježíšek přinesl hromadu další, které se už nikam nevejdou. Na jaře Kubíček dostane pokojíček, který mu zařídíme ze současné ložnice. Stále čekáme na sníh. Pod stromečkem se objevily modré sáňky a dosud smutně stojí v koutě. Letošní přívítání stromečku bylo jiné než loni. Letos jsme stromeček museli neustále hlídat. Na Štědrý den se Kubíček nemohl dočkat dárečků. Z okna volal Ježíšku přijď. Svítili jsme mu i prskavkami, aby našel cestu.
Vánoční svátky tradičně trávíme u rodičů. První jsme prožili v Havířově. Druhý ve Stachovicích, kam se sjela všechna vnoučata i s rodiči. Posvateční dny taky tradičně dva dny vyplnila zabíjačka.
Silvestrovskou noc a přivítání nového roku zažíval Kubíček u babičky. S Jitkou a příbuznými jsme tuhle noc hýřili v Kulturním domě Ostrava Jih.
V práci došlo k slibované reorganizaci. To znamená, že inforrmatické činnosti a tudíž i pracovníci byli převedeni do nové dceřinné společnosti ČEZu - ČEZDATA. Pro mne to je další změna zaměstnavatele po roce a půl.
Nový rok probíhá zatím doma v poklidu. Ježíšek si odnesl stromeček. Když mu hodně jeho převrhnutím pomohla maminka. Zato v práci mám docela napilno.