Novinky 2007

Dovolená se stala minulostí a vracím se do původního pracovního tempa. Ke kterému patří i každotýdenní středeční služební cesty do Prahy. Tato byla obzvlášť nepříjemná brzkým ranním vstáváním. 4:30 s odjezdem Pendolina v 5:21. Do Prahy jsme přijeli s 10 minutovým zpožděním. Večer do Ostravy pak nezvykle s 25 minutovým. Občerstvení ve vlaku klasicky sýrová bageta, dezert, minerální voda, káva. Ve čtení noviny. Počítač jsem nevytáhl ani na cestě tam (to jsem dospával ranní vstávání), ani na cestě zpět.

Končí dovolená. Poslední výlet jsme věnovali ostravskému sklepu strašidel a výstavě miniatur staveb v Miniuni na Černé louce. Mezi strašidly se děti lehce bály. Myslím, že bez rodičů by tam ani nešly. Výstava je umístěna ve sklepních prostorách domu na výstavišti. Musím konstatovat, že směrovky k němu jsou docela zavádějící a rozhodně nevedou nejkratší cestou. Jitku exponáty zklamaly, ale já jsem už nějakou představu měl díky obrázkům na internetu. Ze sklepa strašidel jsme pokračovali na plochu, kde jsou rozestaveny modely staveb. Ostravské miniuni. Součástí Miniuni byla výstava figurek z Kinder vajíček. Protože je s dětmi sbíráme, hodně nás to zajímalo. Venku jsme pak viděli zmenšenou kopii Madurodamu v Holadnsku. Jiné budovy. Hodně pomáhají modely 7 starověkých divů světa. Většina modelů představuje stavby z Čech (staroměstská radnice, ruzyňské letiště) a zemí severně od našich hranic (varšavských zámek, krakovský zámek, gdaňský lodní jeřáb, stockholmská radnice).

Další foto

Poslední mimoostravským výletem do archeoparku v Chotěbuzi v průběhu mé dovolené jsme završili náročných na cestování 14 dní. Počasí nádherné po celý den. Na Pacalůvce jsme doplnili naší sestavu o babičku s dědou. Děda nás na oplátku vedl docela úzkými cestami, které znají jenom místní. V archeoparku se konají prohlídky s průvodcem každou hodinu. Protože jsme přijeli dřívě, vyčkali jsme zahíjení prohlídky u nedalekého Rybího domu. Počet návštěvníků archeoparku mě docela překvapil. S počtem okolo 30 zájemců každou hodinu jsem nepočítal. Je vidět, že Těšínské muzeum, kam Archeopark spadá, se snaží z místa udělat docela zajímavou turistickou atrakci. Stačí jen vybudovat infrastrukturu pro turisty (parkoviště, WC, občerstvení).

Další foto

Druhý týden mé dovolené jsme zvolili výlety v okolí Ostravy. Po dvou volnějších dnech vyjeli k prohlídkám dvou technických muzeí. Prvním z nich je vagonářské muzeum v zámku Studénka, kde kromě expozice historie železnice je i modelové kolejiště. To jsme si mysleli, že Kubička bude zajímat. Ale prohlídka proběhla stejně jako obvykle. Pobíhal od exponátu k exponátu a na vláček se vydržel dívat chvilku. Poté jsme pokračovali do Kopřivnice na prohlídku technického muzea automobilky Tatra. Spousta krásných autoexponátu. Bohužel musíme počkat až děti trochu povyrostou.

Další foto - Studénka
Další foto - Kopřivnice

Po dni odpočinku jsme zavezli děti ukázat babičce a dědovi na Pacalůvku. Na hřbitově v Horní Suché jsme zapálením svíček uctili výročí úmrtí mojí babičky. Počasí bylo celý den zakaboněné, takže si děti nemohly hrát venku. O to více řádily uvnitř. Cestou domů do Ostravy jsme potřetí v době dovolené tankovali a Kubíček byl odměněn čtvrtým autíčkem Ferrari. Zbývají už jenom 2 modely, které nemá, ale nevím zda je ještě stihneme získat.

V sobotu jsme ráno absolvovali prohlídku plumlovského zámku. Před rokem tam zpřístupnili prohlídkovou trasu. Jezdíme k tetám do Plumlova a Žárovic už mnoho let, ale na zámku jsme byli poprvé. Uvnitř toho zatím moc není. Po prohlídce a obědě jsme zajeli na hřbitov zapálit svíčky a pak za babičkou a tetami do Žárovic rozloučit se. Cestu domů jsme si zpestřili zastávkou ve Stachovicích u dědy. Odložlili jsme pár věcí nákladu. Děti se protáhly. Dospěli si vypili kávu. Zbytek do Ostravy jsme si užili pouze s jezdci letci, kteří předjíždějí v zatáčkách přes plnou čáru a nedodržují rychlostní limity o více než 20km/h. Naštěstí jsme se jim všem vyhli včas a v klidu zaparkovali před domem.

Další foto

Nikolku jsme ráno předali na hlídání stachovické babičce, která přijela na navštěvu s vnučkou Danielkou za sestrou do Žárovic u Plumlova. Naložili jsme Danielku a odjeli s dětmi do nedalekých Boskovic. Původně jsme chtěli i do moravského krasu na Macochu, ale vzhledem k nutnosti dopředu objednávat vstupné a věku dětí, jsme tento výlet o nějaký rok odložili. Místo jeskyní jsme do itineráře připsali westernové městečko na hranicích Boskovic. Prohlídku jsme začali na zámku. Ten je v soukromých rukou. Prohlídku nám zpestřili pro děti jistě zajímavou scénkou, kdy jeden šlechtic v kostýmu v šermířském souboji propíchl druhého. Od zámku jsme vystoupali mezi rozvaliny hrady Boskovice. Prohlídka probíhá samoobslužně. Dostali jsme několik listů s průvodcem a na různých místech hradu se vyskytovaly cedulky s čísly. Odpovídající text nám předčítala Jitka. Pro děti představovala zpestření výstavka můčících nástrojů a hlavně hraná pohádka, kterou na nádvoří předváděla královská herecká společnost potulných herců. Krásný výlet jsme završili prohlídkou westernového městečka. Děti se projely na koni. Zastřílely si z luku. Vrcholem pak bylo focení v indiánských kostýmech. S dlouhovlasou parukou vypadal Kubíček spíše jako indiánka než jako obávaný válečník.

Další foto - Boskovice zámek
Další foto - Boskovice hrad
Další foto - Westernové městečko

Rozloučili jsme se s pražáky a ve čtvtečním provozu jsme se po dálnici vraceli zpátky na Moravu. Čekala nás kratší cesta, protože jsme se přesunovali pouze k tetě do Plumlova. Dálnice přetékala kamióny, jež zabíraly celý jeden jízdní pruh. Přesto se jelo opět v pohodě a rychle. Zpomalovalo nás pouze pár dopravních omezení na trase a jedna čůrací přestávka. Tankování jsme si nechali až do Prostějova, aby mohl Kubíček dostat další autíčko. Tentokrát si vybral Ferrari F50. Obsluha čerpací stanici při pohledu na Kubu prohlásila "Ty si jdeš vybrat autíčko, že?". Sledoval jsem spotřebu. Plně naložené auto, jízda rychlostí +- 130km/h a puštěná klimatizace ji zvedla zhruba o 1 litr na 100 km. Přechod z rychlosti kolem 130km/h na rychlost 50km/h ve městě byl naopak docela náročny. I Jitce se zdálo, že jedeme nějak pomalu. Propletli jsme se Prostějovem a po několika kilometrech zaparkovali u tety v Plumlově.

Poslední den v Praze jsme chtěli věnovat volnéjšímu programu. Všichni jsme byli už po těch dvou náročných dnech trochu unaveni. Zvolili jsme prohlídku Národního muzea. V Praze jsem byl docela častokrát a jezdívám tam nyní každý týden. Přesto jsem do středy 25.7. v Národním muzeu nebyl. Pro prohlídku jsme se rozhodli i proto, že uvnitř probíhala výstava života pravěkých lovců a vystavovali i originál věstonické Venuše. Z celého muzea děti zaujali pravěcí lovci a pak vycpaniny různých zvířat. Z Národního muzea jsme se prošli ke Staroměstskému náměstí. V uličce spojující Staroměstské a Václavské náměstí jsme výhodně poobědvali. Odpolední siestu jsme se rozhodli strávit procházkou pražského Vyšehradu. Děti uvítaly další průlezky.

Další foto

Druhý den pražské dovolené jsme věnovali výletu za zvířátky. Přeci jenom jsme hledali taková místa, která by naše děti trochu bavila. Metrem jsme projeli skorou celou trasu C. Ukázal jsem rodině, kde na služebních cestách do Prahy nastupuji a vystupuji z vlaku. Od holešovického nádraží nás do ZOO zavezl místní autobus. V pražské ZOO jsem byl jako malý kluk a jediná zvířata, která si pamatuji byli tučňáci. K nim taky vedla naše první cesta. Naštěstí jsou hned u vstupní brány. Pražské ZOO je velmi rozlehlé se spoustou cest a projít ho v klidu znamená strávit ze spoustu hodin. Bohužel Kubíček i Nikolka mezi zvířaty doslova pobíhají. Styl zdejší ZOO je odlišný od těch, která známe. Zpočátku nám to vadilo, ale postupem času jsme si na něj zvykli a myslíme si, že vůči chované fauně je i šetrnější. Děti stejně nejvíce zajímají průlezky, houpačky, vláčky ... Podařilo se nám vidět spoustu exotických zvířat, která v jiných zahradách nechovají.

Další foto

Na první den dovolené v Praze jsme si naplánovali prohlídku historického centra. Počasí nádherně teplé až tropické. Děti poprvé jely metrem. Pro Kubíčka velký zážitek. Ke konci dovolené už skoro znal názvy stanic na naší trase. Prohlídku jsme začali od Václavského náměstí. Nikolka se vezla v kočárku a dospávala ranní vstávání. Z Václaváku jsme se prodrali na Staroměstské náměstí, kde jsme sledovali orloj a pohyb figurek světců v celou hodinu. S proudem cizinců jsme pak dopluli ke Karlovu mostu. Po krátké občerstvovací pauze jsme přes Karlův most pokračovali na Malou stranu a pak strmě nahoru až před vstup do pražského hradu. Všude spousta rusky mluvících cizinců. Uvnitř hradu se nám podařilo najít Jituščinu sestřenici Milušku. Jitka s dětmi prošla zajímavé muzeum hraček. Od hradu jsme dále pokračovali ve výstupu až k Petřínské rozhledně. Vrcholové družstvo bylo jako obvykle mužské. S Kubíkem jsme vystoupali těch 300 schodů až na vyhlídkovou plošinu, kde se před námi rozprostíralo nádherné pražské panorama. Po sestupu do základního tábora v bufetu rozhledny jsem dostal Nikolku a s oběmi dětmi jsme vstoupili do zrcadlového bludiště. Cestou zpátky jsme prošli kolem americké ambasády a přes Karlův most zpátky do Starého města. Podél nábřeží jsme došli až k Národnímu divadlu a na Můstku nasedli docela unavení do metra.

Další foto

Jitka v sobotu oslavila svoje narozeniny. Hned další den dopoledne jsme vyrazili autem na první společnou dovolenou (s dětmi). Přislíbili jsme návštěvu příbuzným v Praze. Jitka ještě neviděla byt svého bratra. A protože se chystají pořídit dům, byla to i jedna z posledních možností jej vidět. Cestovali jsme naším vozem. Cesta představovala nejdelší naší trasu vůbec. Dosavadní rekord jsme překonali hned 3x. Výletem do dinoparku ve Vyškově jsme zkoušeli jak tu délku cesty budou snášet naše děti. Po zkušenostech jsme naplánovali přestávku na tankování a oběd za Brnem v okolí Velkého Meziříčí. To je zhruba v polovině cesty dlouhé cca 370 km podle naší navigace. Vyrazili jsme dopoledne a ujeté kilometry rychle přibývaly. Na čerpací stanici dostal Kubíček formuli ferrari. První autíčko v rámci prázdninové Shell akce (za 29 litrů paliva jedno z šesti autíček za 29 Kč). Naobědvali jsme se o 7 kilometrů dále směrem na Prahu. Jízda po dálnici i díky nedělnímu provozu ubíhala klidně. Auto fungovalo perfektně. Po necelých 5 hodinách jsme dorazili na parkoviště před domem, kde bydlí švarg s rodinou.

Další foto

Na cestu do dinoparku jsme se chystali skoro rok. Děti povyrostly a zvykly si na cestování. Takže jsme vyzkoušeli i delší cestu, abychom věděli jak budou snášet cestu do Prahy v červenci. Ráno jsem nalepil dálniční známku a připravil sedačky. Autonavigace nás do Vyškova vedla přes Potštát, pak po rychlostní cestě kolem Olomouce a Prostějova. Po dálnici jsme se svezli kousek kolem Vyškova. Cesta do zooparku, kde je vstup do zdejší zoo a odkud odjíždí vláček nebo autobus do dinoparku, není příliš dobře značena. Při příjezdu jsme narazili na přeplněné parkoviště. Museli jsme zaparkovat kousek dále u hřbitova. Zoo ve Vyškově není veliká a slouží hlavně jako vstupní brána pro odjezdy do a příjezdy z dinoparku. S dětmi jsme přesto zde viděli zvířata, která v ostravské zoo nemají. Např. čápy, buvoly, skot, ...
Po krátkém čekání jsme nasedli do dinobusu a nechali se svézt do dinoparku. Ten se nachází u dálnice u hvězdárny. V dinoparku jsou rozmístěny sochy různých dinosaurů. Pro děti velmi zajímavé místo. V 3D kině jsme shlédli film o gigantosaurovi. Zpátky z dinoparku jsme cestovali dinovláčkem.
Naše cesta odpoledne pokračovala zpátky na sever do Plumlova a Žárovic k tetám. V Žárovicích jsme přespali. A v neděli odpoledne jsme se trasou přes Potštát vrátili domů.

Další foto

S mým spolužákem Romanem jsme se už dlouho domlouvali na společném autovýletě do okolí. Po několika měsících hledání vhodného termínu jsme se nakonec dohodli. Cílovým místem výletu jsme zvolili vzhledem k dětem město Štramberk nedaleko Ostravy. Tam je možné shlédnout turistickou památku jeskyni Šipka, kde byla nalezena kost člověka neadrtálského a zbytek hradu věž Trúbu. Město štramberk je mimo jiné známé i zdejším perníkem, který nazývají štramberské uši. Ty většinou jsou dostání na všech slavnostech v okolí. Pravidelně si jej kupujeme. Vyjeli jsme časně ráno. Naší cestu řídila naše autonavigace. Díky ní jsme se po třičtvrtě hodině v pořádku dostali do města. Nejprve jsme vyšlápli k jeskyni skrývající se ve zdejším kopci Kotouč. S Kubíkem jsme prolezli celou nevelkou jeskyni až na druhý konec. Po svačině jsme vyšlápli k náměstí, kde Jitka s Nikolkou čekaly na opozdilce. S Kubou jsme si mezitím prohlédli výstavu věnovanou známému malíři Zděňku Burianovi ve zdejším infocentru. Kubíčkovi jsme koupil pohlednice s jeho obrázky dinosaurů a pravěkých lidí. Na náměstí jsme koupili štramberské uši a prohlídli si minizoo v jednom z domů na okraji. Poté po krátkém výstupu jsme se dostali ke věži nazývané Trúba. Jitka s Nikolkou se usadily dole u restaurace. Já s Kubíkem jsme jako vrcholové družstvo vyšlapali po schodišti až na vrchol věže, kde jsme si prohlédli zdejší okolní krajinu. Zpátky domů jsme se vraceli domů přes Stachovice, kde k babičce přijeli švagr s rodinou z Prahy.

Další foto

Slunečnou neděli jsme využili i k letošní prohlídce ostravské ZOO. Tentokrát jsme jeli autem. Překvapilo mě, kolik dalších lidí dostalo stejný nápad. Parkoviště téměř plné. Davy rodičů a dětí na cestách uvnitř. Letošní návštěva pro nás připravila mnoho novinek. Vznikla další trasa, nové voliéry. Místo ledních medvědů se povalovali medvědi ušatí. Dolní jezírko bylo vypuštěno kvůli odbahnění. Vznikají nové plochy a ostrůvky pro výběhy. Taky spousta mláďat. Některá zvířata změnila výběh. Kubíček klasicky chtěl vidět další a další zvířata. Nikolka si je letos poprvé vědomě užívala. Nejvíce se ji asi líbil výběh s kozičkami, kam mají děti s rodiči přístup a mohou je tam krmit. Na konci ale stejně zvítezily skluzavky a průlezky.

Letní víkendové počasí. Vyrazili jsme si na výlet do Slezskoostravského hradu, kde se konaly slavnosti a ukázky bojů z napoleonských válek. Hrad byl klasicky v obležení návštěvníků. U vstupu posílili pokladny na tři. Uvnitř hradu pak stála spousta stánků se zbožím prodávaným na takovýchto akcích (občerstvení, medovina, výroby z ovčí vlny, hračky, cínoví vojáčci, dřevěné nádobí a nářadí do kuchyně, apod.). Na louce před hradem se utkala spojenecká a francouzská vojska při ukázce bitvy z napoleonských válek. Francouzi myslím neměli šanci. Spojenečtí vojáci je dost početně převyšovali.

Kubíček chodívá v pondělky cvičit do tělocvičny v Ostravě Hrabůvce. Zdejší organizace Sokola zde pořádá cvičení pro malé děti. Toto ponděli uspořádali cvičení v maskách. Rodiče a příbuzní mohli přihlížet, jak probíhají normální hodiny, ale tentokrát místo cvičebních úborů mají masky. Kubíček se oblékl svůj princovský kostým a opásal se mečem. Nikolka se změnila na malého červeného čerta. Kuba soutěžil v dovednostních hrách o obrázky a docela se to našemu šikulovi dařilo. Získal všech pět obrázků.

Oslava narozenin stachovického dědy je spojena s účastní na tradičním maškarním plese ve stachovické hospodě. Účast hojná. Jenom dětí přišlo zhruba 50. Danielka představovala princeznu, Kubíček prince a Nikolka čertíka (toho ani hrát nemusela). Děti se vytancovaly a zasoutěžili si. Kubíček mě docela překvapil, jak se hnal do všech soutěží. Jenom by potřeboval být trochu více průbojný, aby se na řadu dostal dříve. Možná až nebude patřit na plese k mladším dětem. V tombole se nakonec usmálo štěstí i na nás. Danielka vyhrála dětskou sekačku, kterou vyměnila za mixér k velké spokojenosti obou stran. Kubíček vyhrál dětský batoh.

5:21 - Ostrava - Praha; 17:26 Praha - Ostrava

První letošní návštěva u našich. Cestou jsme zastavili u hřbitova v Horní Suché. Na hrobě kde odpočívají můj děda, bratranec a moje loni zesnulá babička jsme zapálili svíčky. Na Pacalůvce děti visely pořád u babičky. Nikolce se líbilo hrát na klavír. Kubíček dostal kinder vajíčko s další figurkou do série Asterix a vikingové.

První letošní akce. Na Černé louce probíhala výstava čarodějnic a ježibab. Na počátku jsme si vystáli s Kubou půlhodinovou frontu na lístky. Jitka s Niky se mezitím procházely po výstavišti. Výstava začínala promítáním 6 minutového 3D filmu. Půjčili nám brýle, které Kubíkovi padaly. Musel jsem je fixovat jeho čepicí. Několik scén Kubu docela vystrašilo. Hned na začátku proti nám letěl netopýr a Kubík instinktivně uhýbal. Pak s sebou ještě párkrát trhnul. Na další prohlídku už ani nechtěl jít, ale jiná cesta ven nevedla. Cestou kolem exponátů jsem ho musel nést.
www.stradidla.cz
Pro uklidnění jsme zaskočili mrknout na žraloky a rybičky. Tentokrát už i s Nikolkou. Kromě spousty rybiček a dvou mladých žraloků útesových se výstavka rozrostla o krokodýla, varana, hada a opičky. Na nich mohla Nikolka oči nechat. Myslím, že letošní pravidelná návštěva ZOO bude pro Niky velmi zajímavá.

5:21 - Ostrava - Praha; 15:26 Praha - Ostrava

Druhá letošní návštěva ve Stachovicích. Na začátku roku slaví narozeniny v krátkém rozmezí babička i dědeček. A protože Jitka musela v pondělí k lékaři, zůstaly děti v babičky. Jitka se k nim odpoledne vracela.

5:21 - Ostrava - Praha; 15:26 Praha - Ostrava

Protože po sněhu v lednu ani památky a teploty překračují hodně 0, vydali jsme se do Stachovic. Děti změní prostředí a mohou se s babičkou, dědou a sestřenicí Danielkou pořádně vyřádit.

Po roční pauze jsem byl pracovně nominován opět do týmu, jehož schůzky se odehrávají v Praze. To znamená, že ráno v 5:21 odjíždím Pendolinem směr Praha a odpoledne nejlépe v 15:26 zase opačně. Cesta se díky zrychlení jízdy zkrátila na 3 hodiny a 9 minut. Takže už to není tolik zbytečný čas trávený ve vlaku. Přesto je únava další den znát.

Tuto návštěvu jsme dlouho plánovali, ale taky dlouho se nám ji nedařilo uskutečnit. Konečně se vyskytl vhodný termín, kdy obě rodiny měly čas. Vyrazili jsme autobusem směr Poruba. Bohužel jízdní harmonogram nám zhatilo natáčení scén holywoodského sci-fi filmu na hlavní třídě. Museli jsme přesednout na tramvaj a přepravit se na konec Poruby jinak. Hostitelé nás provedli svým novým bytem. Má netradiční půdorys. Jednotlivé pokoje jsou v jedné linii. Přesto se nám byt líbil. Velké pokoje, klidné místo, velké parapety na oknech. Naše děti vtrhly do prostoru, který doposud patřil malému Tadeáškovi a ten se asi nestačil divit, co dokáží.